Mexkooo

A pomalu to začíná! Cesta k odletu se samozřejmě neobešla bez nezbytných zásob: Vincentka, Plzeň a Prosecco. To půjde! Jsme plni očekávání a připraveni na všechna ta mexická dobrodružství, která nás v příštích dnech čekají.

Ranní snídaně na letišti – čerstvé croissanty se slaninou jsou prostě mňam! Naše desetičlenná skupina má jasnou moravskou převahu (9:1 proti Praze) a v čele kráčí náš milovaný Milan v klobouku. Na Heathrow jsem úspěšně ulovila své milované octové chipsy a British Airways nás hostilo máslovými sušenkami. Buenos días, Mexiko, už jdeme!

Po dvanáctihodinovém letu nás uvítal Ciudad de México ve 2300 metrech nad mořem. Bydlíme v koloniálním hotelu Majestic přímo u náměstí Zócalo. Prvním zážitkem byla aztécká polévka a pivo Dos Equis (2x). Stihli jsme i katedrálu, Tenochtitlán a velkolepý Teotihuacán s pyramidami Slunce a Měsíce. I Popocatepetl nás pozdravil pořádným kouřem!

Ranní vyhlídka na Zócalo z hotelové terasy byla magická. Pak bazilika Panny Marie Guadalupské a večerní mela v hospůdce, kde personál neuměl ani slovo anglicky – Finďa musela číšníkovi opravovat účet! Tamarindová margarita byla skvělá. Teď už frčíme přes hory do Puebla se snídaní v Río Frío, kde jsme si dali posilující polévku a horkou čokoládu.

Údolí kaktusů nás dostalo, ty ježaté kopce jsou neuvěřitelné. V Oaxace jsme ochutnali černou omáčku mole s čokoládou a úžasné tlayudas od paní Marty. Navštívili jsme Zapotéky na Monte Albanu a zastavili se u tisovitého stromu v Tule, který má prý 2000 let! Den jsme zakončili Mezcalem přímo v palírně v údolí obklopeném horami.

Oaxaca je nádherné město plné barev a štukové výzdoby. Pak následoval drsný přejezd pohoří Sierra Madre del Sur – nekonečné zatáčky, které by prý Holanďany vyděsily k smrti. Cestou street food snídaně (tamales a atoles) za pár korun, přesně ty kontrasty, co miluju. K večeru jsme konečně u oceánu v Zipolite, bydlíme přímo na pláži!

Probuzení u Tichého oceánu, který pořádně řádí! Zipolite je oáza klidu bez resortů. Jeli jsme pramici po řece mezi mangrovy sledovat krokodýly a ptáky, a pak to spláchli kokosem s rumem. Místní se tu o přírodu starají s neuvěřitelnou láskou a bez dotací. Písek je rozpálený, voda příjemná a my si užíváme stín pod palmami.

Dnešek byl vrchol blaha! Na člunu jsme potkali delfíny, skákající manty a dvě velryby jen pár metrů od nás – šíleli jsme radostí. Zipolite je navíc neuvěřitelně volnomyšlenkářské místo s hippies a nudisty, cítíme se tu naprosto svobodně. Večer návrat autem na korbě a božské ústřice k večeři. Pak už jen noční přejezd směr kaňon Sumidero.

Náhorní plošina Tehuantepec nás přivítala silným větrem. Snídaně u silnice byla opět výstavní – smažené banány, čerstvý sýr a vajíčka s chorizem. Kaňon Sumidero na řece Grijalba nás ohromil svou majestátností, i když venku bylo vražedných 42 stupňů! Večer jsme dorazili do San Cristóbalu, kde je zase příjemněji a čekal nás krásný tradiční hotel.

San Cristóbal je barevný, živý a plný vůní. Navštívili jsme trh i okolní vesnice jako Zinacantan, kde pěstují květiny. Nejsilnějším zážitkem byl kostel v San Juan Chamula – mramorová podlaha pokrytá chvojím, tisíce svíček a lidé, co se v kostele modlí, jedí i pijí. Bylo to tak hluboké a lidské, že mě to dojalo až k slzám. Tak tráví čas se svými mrtvými.

Loučíme se se San Cristóbalem a přes zamlžené hory míříme do Palenque. Cestou jsme narazili na zapatistický zátaras, ale s trochou „mýtného“ jsme projeli. Ženy tu nosí krásné sukně z černé ovčí vlny. Viděli jsme kávovníky i džungli v oblasti Xolopito, kde lidé pěstují kukuřici i v nejstrmějších kopcích. Večer už jsme v bungalovech v Palenque konečně u bazénu.

Koupání ve vodopádech Agua Azul bylo osvěžující, i když ty plantáže palmy olejky kolem vypadají smutně. Mayské Palenque v džungli nás naprosto dostalo svou magií – král Pakal, pyramidy a neuvěřitelná energie stromu seba. Pak následoval vytřásací přesun přes Yucatán, kde nás silnice i doprava pořádně vyklepaly. Kontrast mezi luxusní snídaní a obědem v domorodé jídelně je přesně to, co mě baví!

Miliony netopýrů vylétajících z jeskyně vytvořily neuvěřitelný vír, zážitek na celý život. Prozkoumali jsme Chicannu se zachovalými reliéfy hadích tlam a pak se zchladili v cenotě Azul – jezero hluboké 90 metrů se sametovou vodou. Večer jsme oslavili Radkův svátek zlatou tequilou přímo v autobuse a konečně dojeli do Tulumu.

Dnes máme den odpočinku v Tulumu. Burritos a hlavně langusta na másle – opravdový gastroorgasmus! Užíváme si pláž s palmami, bazén a pohodu. Tulum sice trochu ztratil na původním efektu, ale jídlo i atmosféra jsou pořád špičkové. Večer dáváme drink u bazénu, rekapitulujeme emoce a prostě jen tak jsme.

Valladolid nás přivítal bouřkou, ale hotel s vířivkou to vykompenzoval. Večer jsme viděli projekci opeřeného hada na katedrále a ochutnali speciality jako Poc Chuc. Pak výlet do zálivu Río Lagartos mezi mangrovy – viděli jsme orly, volavky a plameňáky. A k tomu jednoho mladého krokodýla, ze kterého šel vážně mráz po zádech!

Mayská koupel a řádění v krápníkové cenotě s dokonale čistou vodou a leguány. Piste nám ukázalo svou sobotní tvář – plné náměstí, stánky a úžasné taneční vystoupení souboru z Věra Cruz. Je to naše poslední noc, tak si to loučení s Mexikem užíváme se vším všudy, skvělými lidmi, jídlem i koktejly.

Chichen Itzá podruhé a pořád úchvatné! Šly jsme brzy, abychom stihly atmosféru bez davů. Platforma lebek, pyramida Palacio i hřiště na pelotu ve mně vyvolaly hluboké emoce. Pak už jen přesun do Meridy a přelet do Mexico City. Poslední aztécká polévka a sbohem, Mexiko. Bylo to dojemné a naprosto nezapomenutelné.

Výlet skončil a domů se nám vážně nechtělo. Cesta byla dlouhá, ale Brněnský Drak se sektem Proquin a telecím v jídelním voze nám ten návrat příjemně osladil. Děkuji všem za pozornost, bylo to úžasné a doufám, že se brzy zase potkáme u dalšího cestovního deníku. Hezké Velikonoce všem!